Komu a proč vadí vlastní názor toho druhého?

Jsem hloupý, závistivý, chamtivý, komunista, nerozumím tomu…? Taky to o Vás tvrdí? A víte proč?

„Kdo si nenakrade, je nejen hloupý, ale ještě závistivý. Názorová shoda? Být slušný je být hloupý… Kritika krádeže je závist… „

Tohle zjistíte z reakce druhých. Druhých myšleno ne politiků či mafiánů, ale i diskutujících pod články blogem. Když kdokoliv poukáže na to, že se někde dějí „nesprávné věci“, hned je obviněn, že je závistivý k tomu, kdo si bezostyšně krade před zraky veřejnosti a ještě se tváří dotčeně, když ho chytnou.

Když si pročítám reakce pod svými články, je nejobvyklejší složení reakcí takové, že jsem komunista, že jsem hlupák, že jsem závistivý, že tomu nerozumím, že mám jít někam… každého blogera to nejdříve zamrzí, ale musí si uvědomit, že může jeho názor někomu nějak vadit.

Může někdy vadit někomu i slušnému, ale převážně v reakcích několikaslovně ejakulují ušlápnuté dušičky, duševně nevyzrálí jedinci, soudobě a letitě neúspěšní v pracovním i soukromém životě, kteří se touhle formou jen snaží nějak zviditelnit. Většinou to jsou případy, zralé spíše pro psychiatrii než pro odpověď na jejich reakci. V podstatě jde o závist vůči komukoliv, kdo dokáže víc, než oni.

Je jen smutné vidět kolem sebe, že jste uzavřeni někde uprostřed, v obklíčení shora nenasytnými, bezostyšně kradoucími politiky, mafiány a jejich kamarády, které nezajímáte, pokud Vás nemohou okrást nebo podvést a zdola na Vás hulákají slabomyslní ušlápnutí hlupáčci, co si jedině tímto dokážou uvolnit svoje vnitřní napětí a anonymně projevit „svůj názor“.

A nejsmutnější na tom je, že nějaká změna k lepšímu nejspíš nikdy nenastane. Přesto – svůj názor se nebojím říct nebo i napsat. Když už nic jiného, pár lidem se uleví, až napíšou svých pár nenávistných slov a kritiky o ničem. Vždyť to je smyslem jejich existence.

P.S. I z toho špatného si můžete vybrat něco dobrého. A já si už vybral. Co Vy?